EU se bude dál vyvíjet. Záleží jen na nás, jestli v ní budeme chtít hrát ústřední roli, řekl Telička na konferenci k 15 letům Česka v EU

O minulosti i budoucnosti českého členství v EU hovořil v pondělí 29. dubna Pavel Telička na konferenci 15 let v EU – Příběh české ekonomiky. Ujal se závěrečného slova, během něhož přiblížil proces vstupování do EU i chyby, z nichž pramení současný euroskepticismus.

„Četl jsem rozhovor s Václavem Klausem, kde říkal, že tehdy Česká republika neměla ke vstupu do EU alternativu,“ zahájil svou řeč místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, „z mého pohledu však nemá členství v EU alternativu ani dnes. To už ale v rozhovoru neřekl, tak bych to rád dodal alespoň já.“ Podle něj je to, že je Česko součástí Unie, nesporným úspěchem, nicméně dodává, že mohlo jít o úspěch větší. „Už v době, kdy jsme podávali přihlášku k členství, se s ní ne každý dokázal identifikovat, ztotožnit. Už tehdy byly rovněž problémy s hlubší znalostí a proces, který byl nastartován, měl tak vysoké obrátky, že jsme do jisté míry část politické reprezentace po cestě poztráceli,“ vysvětlil přítomným návštěvníkům.

Podle Teličky jsme se nedostali k tomu, abychom proces přistupování poznali do větší hloubky a dokázali se s ním ztotožnit. „My jsme si k EU hledali na těch nejvyšších politických úrovních těžko vztah, vnímali jsme to jako intervenci do našich vnitřních záležitostí,“ pokračoval v ohlédnutí do nedávné historie tehdejší vyjednavač vstupu do EU Telička, „když se připravujete na členství, tak se snažíte o co možná největší míru připravenosti, o co možná nejvyšší míru konvergence a o co nejefektivnější schopnost využívat to, co vám členství v Unii přináší.“ K tomu je podle něj zapotřebí identifikace i znalost a nastavení jednotlivých vládních politik, českého právního řádu a celého ekosystému. A to se v České republice ne nutně ve všech oblastech stalo.

„Členství u Unii přináší obrovskou příležitost. Ne náhodou bylo načasováno tak, jak bylo. Čekalo se na to, kdy budeme skutečně přínosem a kdy budeme moci dostatečně využívat přínosy, které členství nabízí. A řekl bych, že ne všude jsme to dokázali,“ řekl Telička, podle kterého za to může do jisté míry i atmosféra, kterou zde nastolili ti nejvyšší političtí představitelé, mezi nimiž měl jedno z hlavních slov již zmiňovaný Václav Klaus. „Pořád jsme slýchali o tom, že nemáme jinou alternativu, ale že jsme příliš malí, abychom v EU něco zmohli, abychom dokázali věci ovlivnit. Tato skepse pak dolehla na část veřejnosti. A možná i kvůli tomu jsme dnes k EU skeptičtější než jiné země nebo národy,“ dodal.

„Realitou tedy je, že je členství v EU nesporným úspěchem a obrovskou příležitostí. Ale bohužel ne každý to tak vnímal a nedokázali jsme se na to připravit úplně ideálním způsobem,“ pokračoval Telička, „bohužel ani po 15 letech v EU nejsme ještě úplně vyzrálí. Možná je to ještě krátká doba, ale já bych byl rád, kdybychom už byli úplně jinde.“ Jako příklad skutečně úspěšné členské země uvedl Estonsko, od něhož se v době přistupování čekalo mnohem méně než od Česka a dnes se dá označit za skutečně úspěšný případ integrace. „Nemyslím si, že by byli Estonci schopnější než Češi. Myslím si však, že z hlediska drivu politické reprezentace byli lépe připraveni a lépe vytvářeli podmínky a ekosystém,“ sdělil Telička.

„EU se bude dál vyvíjet. A záleží jen na nás, jestli budeme mít ambici hrát určitou ústřední roli. A je jen na nás, jestli budeme opakovat některé z chyb devadesátých let,“ dodal Telička, „jsem skutečným optimistou, avšak za předpokladu, že budeme mít jasno o dalším vývoji, že budeme mít schopnost nastavovat skutečně relevantní otázky, bez zbytečných politických klišé a bez zbytečných slov, kterým dnes již lidé nerozumějí a ztratili důvěru v Unii právě proto, že je slyšeli příliš často.“

Share this