Jaká má být budoucnost zemědělství? Méně byrokracie, větší zodpovědnost členských států i lepší využívání digitálních technologií

Odolné zemědělské odvětví, lepší ochrana životního prostředí i posílení socio-ekonomické struktury venkova. Takové by měly být hlavní cíle Společné zemědělské politiky po roce 2020.

Evropská komise představila ve středu 29. listopadu sdělení o budoucnosti potravinářství a zemědělství po roce 2020, podle něhož by mělo dojít k podstatným změnám v tomto sektoru Evropské unie. Evropské zemědělství má podle něho být v rámci Společné zemědělské politiky udržitelnější, odolnější v období krizí a podporující příjmy i životaschopnost zemědělců. Lépe by mělo využívat moderních technologií i digitalizace a předat více zodpovědnosti na úroveň členských států. 

“Cením si toho, že Komise přišla s tímto sdělením o budoucnosti potravinářství a zemědělství. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast důležitou jak politicky, tak technicky, ocenil bych ještě více, kdyby s ním přišla již dříve,” vyjádřil se místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, “sdělení ale vypadá, jako kdyby mohlo vést k určitým reformním elementům.” Místopředseda Jyrki Katainen se však vyjádřil, že se jedná spíše o evoluci Společné zemědělské politiky, nikoli o revoluci. 

Budoucí Společná zemědělská politika by měla stanovit jen základní parametry politiky, jako jsou její cíle, obecná opatření a základní požadavky. Členské státy by pak měly nést větší zodpovědnost, pokud jde o způsoby, jakými budou těchto cílů dosahovat. To by lépe zohlednilo specifické místní podmínky a potřeby. “Za pozitivní aspekty sdělení považuji především snahu o snížení administrativní zátěže, zjednodušení modelu kontrol a inspekcí i méně byrokracie při provádění ekologické politiky. Oceňuji také zaměření pozornosti na mladé zemědělce,” vyzdvihl Telička. 

Podle Komise má budoucí Společná zemědělská politika sledovat tři základní cíle. Měla by podporovat inteligentní a odolné zemědělské odvětví. Chce rovněž zintenzivnit ochranu životního prostředí a přispět tak k plnění cílů EU týkajících se právě životního prostředí a klimatu. Dále se zaměří na posílení sociálně-ekonomické struktury venkovských oblastí. “Některé z návrhů mohou mít pro Českou republiku důsledky, s nimiž se bude muset vyrovnat. I když nemusí být nutně úplně významné. Proto je nejvyšší čas, aby česká vláda zaujala určitou pozici,” vysvětlil Telička, “jsou tam ale také opatření, která jsou problematická a na která je potřeba se během dalších jednání zaměřit a usilovat o určité změny."

“Nyní jsme ještě na začátku. Sdělení obsahuje teprve pokyny, jak dosáhnout stanovených cílů a jak řešit možné problémy novými způsoby, které by se mohly vyhnout přílišné normativitě a přidat větší míru subsidiarity členským státům,” dodal Telička, “diskuze a práce na konkrétních cílech budou probíhat až v následujících měsících.” 

Společná zemědělská politika je jednou z nejstarších politik Evropské unie vůbec. Pochází již z roku 1962, do dnešních dnů ale prošla řadou reforem, tudíž je stále relevantní. EU je největším zemědělsko-potravinářským vývozcem na světě. Zemědělci se přitom pohybují v neustále se měnícím prostředí, které právě zemědělství ovlivňuje daleko více, než jiné sektory. Jedná se třeba o změny klimatu, cenovou nestabilitu, politickou a ekonomickou nejistotu i o rostoucí význam globálního obchodu. 

 

Sdílet