ROZHOVOR: Jak hodnotí Pavel Telička třetí uplynulý rok v Evropském parlamentu?

Pavel Telička má za sebou třetí rok ve funkci poslance Evropského parlamentu a prvních několik měsíců ve funkci jeho místopředsedy. Jaké byly uplynulé měsíce? Na co bude nejvíce vzpomínat a co se naopak příliš nepovedlo? S otázkami se svěřil ve shrnujícím rozhovoru i ve videu. 

Jak byste popsal uplynulý rok v Evropském parlamentu, kdybyste měl použít jen několik slov? 

Turbulentní, celkem únavný, ale především trošku boj s větrnými mlýny. Jak co se týká některých legislativních či nelegislativních aktů, které jsme měli na stole nebo za které jsem byl přímo zodpovědný, tak i z hlediska určité aktivace veřejnosti v otázkách, které jsou vnímány citlivě. Příkladem může být třeba problematika migrace, kde jde často o lavinu nejrůznějších dotazů a e-mailů. 

Co je úskalím těchto dotazů? 

Je vidět, že česká veřejnost dlouho nevnímala Evropský parlament, což ukazuje, že toho naši předchůdci ve vztahu k ní moc neodpracovali. Velmi těžko se pak vysvětluje, co skutečně Evropský parlament dělá, co má dělat a co nedělá - za co je kompetentní někdo jiný. 

Můžete uvést příklad?

Nedávno sem byl třeba obviňován ještě s dalšími českými kolegy, že jsme v parlamentu hlasovali pro udělení sankcí pro Českou republiku. Přestože se tato informace nezakládala na pravdě, šířila se sociálními sítěmi jako lavina. Nicméně uvalování sankcí vůbec nespadá do kompetencí Evropského parlamentu. Bohužel to není ojedinělý případ podobných záměrných dezinformací, které se týkají Evropské unie. 

Kdybyste měl vybrat tři negativní slova, která nejvíce vystihují uplynulý rok, jaká by to byla? 

Roztříštěnost, což je celkem logické, protože v Evropském parlamentu jednáme v rámci frakcí a těch je několik. Tam se to tříští. Na několika tématech, kde Evropská unie projevuje slabiny, se však Unie štěpí zbytečně. Je jich menšina, ale děje se to. Zdá se mi, že o co méně máme řešení, o to víc jsme asertivnější a agresivnější. Méně se vzájemně chápeme a o to více se štěpíme. Ale jak jsem již řekl, je to menšina oblastí. 

A ta další dvě? 

Druhá věc je zdlouhavost a třetí byrokracie, bohužel. Právě ta je jedním z témat, se kterým jsem šel do Evropského parlamentu - chtěl jsem snížit administrativní zátěž. A myslím si, že se i mně podařilo přispět k nové dohodě mezi orgány Unie, která by měla tuto byrokracii velmi výrazně snížit. 

A kdybyste měl vybrat tři pozitivní slova? 

Jakkoliv se to lidem nebude moc zdát, tak je to politická kultura v porovnání s politickou kulturou na české politické scéně. Schopnost i při té určité roztříštěnosti a politické fragmentaci najít společná řešení a převažující zájem přinášet konkrétní výsledky, které v té které oblasti situaci zlepšují. 

Asi bych dodal i vysoká profesionalita většiny kolegů, s nimiž celá léta vyjednávám. V Evropském parlamentu je nemalé procento poslankyň a poslanců na vysoké úrovni, kterými bych zaplnil českou vládu a možná udělal i několik dalších náhradních variant. Ve všech soutěžích by byli totiž schopní hrát podstatně lépe než absolutní většina českých politiků. Bohužel. 

Co považujete za svůj největší úspěch? 

Přežil jsem to, už třetí rok (smích). Určitě se podařilo, že delegace českých europoslanců za ANO, kterou vedu, má velmi silné postavení ve vlastní frakci i ve výborech, ve kterých jsme. Všeobecně se ví, že jsme profesionálové a dokážeme věci ovlivnit. Chtěl jsem také přispět ke změně postavení České republiky uvnitř Unie, proto se každým dnem zabýváme celou řadou věcí, které by to mohly ovlivnit. Je to všechno zdokumentované, takže kdo má zájem, může si to načíst, je toho velká spousta. Obecně jde o to, že máme postavení a vliv, který je s jinými českými subjekty neporovnatelný. Ale abych by fér, tak musím říci, že i řada dalších českých europoslanců odvádí slušnou práci. 

S čím konkrétně jste tedy přišel? 

Řešil jsem třeba již zmíněnou administrativní zátěž. A výsledkem je dohoda, která může skutečně přispět k jejímu výraznému snížení. Dále jsem aktivní ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch a ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Když vezmu dopravu, zabýval jsem se třeba liberalizací osobní přepravy na železnicí, takzvaným čtvrtým železničním balíčkem. Také jsem byl zpravodajem pro strategii leteckého průmyslu a letecké dopravy, který řeší celé spektrum záležitostí - od průmyslu přes samotnou dopravu a ochranu cestujících až po bezpečnost na letištích. Myslím si, že jde o jeden z nejkvalitnějších dokumentů, které parlament za toto období přijal. Má strukturu a má jasný směr. 

A co jste řešil ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku? 

Tam se velmi věnuji oběhové ekonomice. To je sice něco, co asi mnoha lidem nic neříká, ale je to prakticky nový sektor průmyslu do budoucna. Tady jsme teprve na začátku, ale tím spíš by mohlo být Česko třeba jedním z pionýrů v této oblasti. Myslím si, že je to opravdu čerstvá věc a zárodek, který může přispět k vytvoření tisíců pracovních míst v České republice. 

Je tu naopak něco, co jste chtěl prosadit a nepovedlo se vám to? 

Je to poměrně čerstvé. Jsem opravdu naštvaný z červencového jednání dopravního výboru. Stal jsem se zpravodajem za naší frakci pro otázku poštovních služeb, konkrétně balíkových služeb přes hranice. Kdybyste dnes posílali balík z bodu A do bodu B, tak bude mít jinou cenu než z bodu B do bodu A. Někdy je to rozdíl skutečně markantní. Ty ceny jsou téměř nesrovnatelné a informace ne nutně vždy k dispozici. Já nechci žádnou regulaci cenovou. Já naopak chci otevřený trh, ale spotřebitel potřebuje mít srovnání. 

A co vás tedy na jednání výboru rozčílilo? 

Neprošlo nám to, protože hlasování skončilo 21 ku 21, ostatní se zdrželi. Někteří kolegové z frakce a z Evropské strany lidové nedodrželi ujednání, které jsme měli. Takže se k tomu budeme muset vrátit. Je evidentní, že velké pošty, jako je například Deutsche Post, některé poslance zlobbovaly. To je obrovská škoda. A když se vrátím k tomu, co se v několika málo oblastech nedaří, tak je to právě posilování vnitřního trhu ve prospěch spotřebitele a odstraňování překážek. Naopak protekcionismus v řadě členských státech, a částečně i u nás, vnitřní trh rozleptává. A to je škoda. 

Takže vidíte podobné případy i v jiných oblastech? 

Budu zpravodajem za naší frakci pro určité právní normy týkající se balíčku mobility, který je relevantní pro naše autodopravce. Tam zase vidíme snahu o určitou fragmentaci. Někdy se něco podaří, jindy ne. Všichni mluvíme o vnitřním trhu, chceme ho posunout, rozšířit, otevřít, ale ve skutečnosti je vidět ten proud na úrovni členských států, nikoli Evropské unie, který jde proti tomu. A ten je velmi silný. 

Co nyní považujete za svou největší výzvu? 

Přežít ty následující dva roky (smích). Já bych byl velmi rád, abychom i nadále přispívali k věcné atmosféře i za cenu, že to bolí. Třeba uvnitř frakce, třeba ve výboru, třeba na půdě Evropského parlamentu. No a byl bych rád, abychom v otázkách, které se bezprostředně lidí dotýkají, viděli konkrétní výsledky a investice do budoucna. Musíme umět věci řešit a správně je komunikovat k veřejnosti. 

V Evropském parlamentu se zabýváte mnoha problematikami. Jaké pro vás budou v následujících letech nejdůležitější? 

Pro mě to je to reforma EU - ne demontáž, ale reforma. Musíme reformovat oblasti, které jsou zbytečně zdlouhavé, byrokratické nebo nefungují. Musíme přinášet odpovědi na otázky, které zajímají veřejnost. To zaprvé. Zadruhé je to bezpečnost - jak vnitřní, tak vnější - včetně společné obrany. No a pak je tu to ekonomické vládnutí a eurozóna, která se nás bezprostředně dotýká. 

I když v ní nejsme? 

My v ní sice nejsme, řada českých politiků nechce být, ale tím se trochu vyautováváme z vlivu na zásadní rozhodování. Již v prosinci tohoto roku přijdou některé členské země na summit s velmi konkrétními návrhy v oblasti bezpečnosti, ale i v oblasti ekonomické. Já si myslím, že bychom u toho měli chtít být a ten vliv mít. A celkově bych byl rád, aby to, co se daří na půdě evropského parlamentu, tak aby se dařilo celkově. To znamená mít podstatně aktivnější a konstruktivnější roli a nezavdávat příčiny k tomu, že nás někdo bude dostávat do autu. A faktem je, že na mezinárodní úrovni Česko dnes nemá tu váhu, jakou má Slovensko, a to je velmi smutné zjištění. 

Co byste chtěl vidět za ty dva roky, kdy vám končí mandát?  

Chtěl bych, abychom mohli za ty dva roky říci, že se sice dost věcí nepodařilo, ale že je zde jednoznačný posun a že to lidi vnímají, že najednou mají o Evropu zájem, že ví, že jsme její součástí, že ji chceme ovlivňovat, že ji chceme posouvat, že nechceme jen remcat, kritizovat a okopávat kotníky. No a taky věřím, že by to mohlo lidi přitáhnout k příštím volbám. Pokud dnes někdo nadává na Junkera a Tajaniho, měl by si být vědom toho, že je prakticky v těch volbách volíme, protože volíme strany, které už mají své špičkové kandidáty, kteří jsou obvykle kandidáty na ta top místa v Evropské unii. A proč třeba neusilovat o to, aby měla svého špičkového kandidáta i Česká republika? 

Myslíte, že by měla šanci se mezi dalšími státy prosadit?

Když to nevyjde na poprvé, tak třeba na podruhé ano. 

Měl jsme během uplynulého roku nějaká zajímavá setkání, na která budete rád vzpomínat? 

Těch je spousta. To je to, co mě drží při životě. Já potřebuji setkávání. Nejsem člověk, který se vyžívá v sezení na plenárních zasedáních, jakkoliv musím, na výborech, jakkoliv musím, na frakcích nebo jako místopředseda na předsednictvu Evropského parlamentu. To mě někdy doslova až deptá, zejména když kolegyně a kolegové nastavují otázky, které jsou irelevantní a které má řešit úplně někdo jiný. Mě doslova nabíjí setkávání s lidmi, diskuze v kraji, ze všeho nejvíc asi střední nebo vysoké školy. To je vždycky jako kdybych dostal nějakou infuzi. 

Těch setkání jsou desítky, ne-li stovky. Snažím se propojovat i lidi z vládní sféry s lidmi z byznysu. Na druhou stranu je to i spousta setkání se studenty, s osobami postiženými či s lidmi, kteří se perou s osudem. A to je možná na té práci asi to nejzajímavější a nejhezčí. 

Sdílet